Protože jsem listopad prakticky téměř celý promarodil, tak jsme se, je to k neuvěření, na chatu dostali přespat až v prosinci. Sice jsme se sem zastavili podívat na čumendu, nakrmit ptáky a odvézt nějaký materiál, ale opravdu jsme tu vlastně měsíc nebyli. Proto jsem se fakt těšil. Těšil jsem se tolik, že me za to počasí pěkně ztrestalo a bylo hnusné, abych se prý příště tolik netěšil. Je hrozně zajímavé, že když sedí člověk doma nemocný, tak je venku krásně a dá se dělat spoustu věcí. Ale jakmile se uzdravíte, začnou padat hovna s háky a vám nezbývá sedět doma. To se potom takový chcípám jako já nedostane vůbec ven.
V sobotu, když počasí dovolilo, to bylo prakticky po obědě, jsem šel čistit kus lesa. Pořád trvá naše dohoda s majitelem, že hned jak to půjde, tak mi kus odprodá. Tahal jsem tedy větve a páli je. U toho jsem se celkem zahřál. Bavilo mě to zase do tmy.
Protože nám uhnívají dřevěné sloupky, dovezl jsem si na chatu tři silnější trubky, na branky. Proto jsem dělal v neděli první sloupek ze strany od Brňáků. Moc příjemné to nebylo v blátě. Pouze jsem zatlouk trubku do země, stahovacíma páskami přitáhl panty a pověsil na to tu polorozpadlou starou branku. Ty branky to bude chtít udělat nějaké nové, možná kovové, aby vydržely pár let...
Já si nemůžu pomoct, ale zima mě svým způsobem moc baví. Hlavně když jí s manželkou můžeme trávit na chalupě v Jizerských horách, to je skutečně paráda. Já si většinu času "hraju" v dílně, teď jsem navíc dostal k Vánocům nové ochranné pomůcky a manželka si čte nebo píše odborné články.
OdpovědětVymazat