Od středy je mi normálně fyzicky špatně. Jestli nedokážu vyřešit pozemky, tak to tady prostě prodáme. Pointa je, že tady je to pro nás skutečný domov, kde to máme fakt rádi. Vesnice kam jsme se nastěhovali je plná feťáku, alkoholiků, udavačů a jiných pokroucených charakterů, které člověk ani nechce potkat na ulici. Takže chata nám supluje představy o čistotě společnosti a soužití. Nebo tedy tak nějak to cítím. A tím jak se s věkem a okolnostmi ze života vytrácí postupně i přátelé, člověku na konec zůstává to místo, které mu přirostlo k srdci. A o to máme teď přijít?
Šibeniční termín, konec července, pro vyřešení sice běží neúprosně, ale mě se na chatu vlastně o víkendu ani nechtělo. Na konec jsem se dokopal až v neděli. Vzal jsem vozík. Jeden z bodů byl, odstranit složené pražce v jejich lese. Mám tam dvě kupy, jedno jsou ty hnusné zmetky a pak několik hezkých. Tak jsem tam byl v neděli ty zmetky naložit na vozejk. No a odvézt... Tak jsem je dokoulel na vozejk a bylo.
Další věc byla, oni je nikde moc neberou. Ale na štěstí znám ředitele jedné skládky, který mi domluvil, že je vezmou a napíšou jako jiný odpad. Tak jo. 3600 to stálo.To až se budete divit proč všude ve škarpách a cestách a na mezích leží kusy cihel kabelů a stavebního či jiného bordelu. Ale jeden malý bod ze seznamu požadavků je vyřešen. Vůbec se mi ale neulevilo. Pro mě to stejně řešení nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat