Druhá polovina minulého roku nastavila trend, který trval i v lednu. Rád bych napsal jak jsme si na chatě uživali zimních radovánek, ale situace byla poněkud jiná. Okolnosti, zdravtní a jiné celkem úspěšně bránily v pobytu na chatě. V lednu jsem se tam pouze vyloženě párkrát zastavil na kontrolu a nakrmit ptáky.
Jeden den jsem se domluvil s majitelem lesa za chatou, že se tam potkáme, domluvit kolik můžu mít dřeva a podobně. Když jsem tam ve čtvrtek odpoledne přijel, potkal jsem tam majitele louky pod chatou. Před pár týdny jsem mu volal a prosil ho, jestli by si pokácel ten veliký strom za rybářovouu chatou. A on už tam kácel! Lidé z místních vesnic jsou naprosto neuvěřitelní. Jsou hodní, se vším pomůžou, vyjdou vstříc, neuvěřitelné! Sáhl jsem do eráru a dal mu za námahu wizoura.
Pak přijel druhý majitel lesa, tak jsme se domluvili které dřevo mi nechá, co si vykácí a co se tam bude dít dál. Se setmění jsem ve sněhové vánici jel domů.
