Silvestr!

Počasí je jak na houpačce. Letos až nepřirozeně. Pár dní vám chumelí, mrzne -6° a druhý den prší a je 12°. Pak přijde vichřice co láme stromy aby další den bylo zase slunečno a +18°C. Odpovědnosti podzimu to tak je prakticky neustále. V těchto podmínkách se mi letos nedaří být zdráv více než pár dní. Úplně z toho šílím. Svátky jsem opět promarodil se strašnou rýmou, nosohltan pálil že mě to budilo, uši mě bolely a na závěr kašel. Když se pak skoro uzdravím, tak to chytne žena.

Na štěstí jsem se dal celkem do kupy a mohli jsme vyrazit na silvestr na chatu. Jsem rád, že nebyl žádný jiný plán s pobytem někde, neměl jsem moc energie. Na chatu jsme dorazili 30. prosince někdy po obědě. Venku bylo nádherně. A to naprosto. Vytopili jsme chatu a šli jsme se rekreačně projít do sousední vesnice. Trošku jsem si říkal, jestli tam nebude otevřená stará trampská hospoda, ale nebyla. V době covid to majitel, kamarád položil. Otevírá jen náhodně na akce, a to se většinou nestihnu ani dozvědět. Takhle končí staletá tradice. Nicméně zpět jsme jeli vlakem. Už byla skoro tma a ochlazovalo se. Mě se nechtělo po nemoci trajdat. Večer jsem si ještě zajel se džbánkem pro pivko a uvařil hráškovou polévku. Pivko jsem při vaření dopil a byl čas jít spát.

Druhý den ráno bylo opět nádherně. Silvestr fakt vyšel. Prošel jsem se s pejskama kolem řeky a lesem, v závěru ranního venčení jsem nasbíral penízovku. Rostla na pařezech v mezi hned pod chatou. Udělal jsem nám z této velice chutné houby vaječnou omeletu.

Odpoledne jsme vyrazili na krátký výlet autem. Jeli jsme za sousední vesnici po proudu, projít se kolem chatové osady ke mlýnu. Šlo se lesem do kopce. Vylezli jsme na kopec, svítilo sluníčko, vzduch se ani nehnul, bylo nádherně. Na tričko. Konec roku přinesl 18°teploty. To je jak v létě. Potkali jsme myslivce co šli z honu, hnali zraněné prase, měli zraněného pejska, kterého jim napadlo to prase. A ani nevěděli kde jsou chudáci. Hnali ho asi 10 km cestou necestou. Když jsme se nabažili krásného počasí, vydali jsme se zpět, čekaly nás návštěvy. A i tak jsem měl dost.

V pozdní odpoledne se zastavily hosti, tak jsme poklábosili. Když odjeli, začali jsme slavit silvestr. Dali si chlebíček a tak. Chvílemi se ozýval ohňostroj, pejsci se moc nebáli. Schoulili se na gauči a chrněli. Ale když jsem vylezl ven, tak to chvílemi bylo jako ve válce. Silná střelba ze všech stran... A to nebyla půlnoc. Půlnoci jsem se dožil sám, žena usnula. Až se uklidnilo střílení, prošel jsem pejsky a šel si taky lehnout. Letos to střílení bylo fakt silné. Asi je to hodně slyšet, jak nejsou lesy, které by to pohltili... Kdysi jsem to měl rád. Jenže sídliště kde celý prosinec a leden střílej rachejtle dennodenně do oken bytů, spolu s nepořádkem co toho všude leží a s tím že jsem se dozvěděl co to dělá zvěři mě to vyléčilo. A nechápu jak to lidé sobecky přehlíží... No jo. Třeba jednoho dne přestane být většina zahleděna jen na sebe a střílení zůstane jen nepřizpůsobivým asociálům.

Na nový rok jsme pomalu popálili, poklidili a vydali se k domovu. Silvestr byl na konec celkem povedený. Užili jsme si krásné počasí a téměř trochu klidu.

Vánoční svařáček, pečené jablko

Na chatě jsme se sešli dopoledne na štědrý den. Sice hlásili hnusné počasí a silné větry, nicméně počasí se celkem vybralo a větry kolem chaty tolik nefoukají. Zastavila se rodina a pár přátel. Udělali jsme si svařáček červený a bílý, alko i nealko, ochutnali cukroví a opekli si jablka na ohni. Poklábosili jsme, vyvenčili pejsky a pomalu se jelo domů. Není nad to na vánoce takhle někam vypadnout. Sice jsem před rokem, kdy jsme to dělali poprvé čekal větší účast, ale chápu, že ležení u pohádky je pro někoho víc :) Tak snad za rok zase a uvidíme nějaké nové tváře.

Předvánoční instalace nabíječky

Neděle

Pomalu se blíží vánoce. Tak jsem si chtěl vybrat nějakou dovolenou. Vyrazil jsem tedy na chatu vlakem, že tam budu do úterý. Materiál na práci jsem tam měl, ale plánoval jsem si i procházku s pejsky. Docela to klaplo, protože byl i sníh a celkem dost. Takže jsem si užil i zimní nálady. Vyrazili jsme tedy v neděli hned ráno. Mrzlo až praštilo, tedy -6. Od vlaku jsme šli pěšky a pejsky dost vyděsil betlém. Vždycky běží napřed a než jsem k nim došel, tak na něj oba štěkali. Ale vypadl hezky s tím sněhu. V chatě jsem hned udělal oheň i krbu i v kamnech. Chtěl jsem, ať se to vyhřeje co nejdříve. Nakrmil jsem ptáky, ometl solární panely a pomalu se dal do díla. Musel jsem vymění svorky v rozvaděči tak, aby nedošlo ke zkratu nebo zničení regulátoru. Teda opatrně. Fakt bych nechtěl vidět požár, který by mohly všechny tyhle autobaterie, které tam máme, způsobit. Povedlo se mi to. Přidělal jsem do rozvaděče nabíječku, propojil to. Pak jsem udělal krabičku se svorkami na ten kabel od kůlny a udělal k tomu zásuvku. Na konec jsem protáhl kabel do kůlny a dal na něj vidlici. Hotovo jsem měl asi v 6 večer. 

Mohl tedy proběhnout slavnostní start. A paráda, nabíječka nabíjela! Měl jsem radost. Dal jsem si rum na oslavu a pak jsem vzal petrolejku a šel zkusit osvítit betlém. Vypadalo to s tím sněhem kouzelně. Petrolejku jsem tam nechal do večerního venčení, kdyby někdo šel kolem, ať si to také užije. Vím že asi nešel ale co. Já radost měl.

Pondělí

Protože jsem včera splnil plán a nabíjení nabíjí, tak jsem si dopoledne vyrazil s pejskama vlakem na oběd do jednoho městečka po trati. Slečna vlakvedoucí mi doporučila, co si tam mám dát. Prý tam kdysi dělala. Tak jsem si to tam dal. No neměl jsem to dělat! já byl přejedený až hanba. A to jsem si objednal i dezert. Dezerty mi donesli dva. Prý mají už jen menší, tak mi dají dva. Hrůza. Ani pivo jsem nemohl dopít. Tak jsem se kulil s pejskama na procházku. Šli jsme podél kolejí po stezce do sousední vesnice a zase na vlak. Pak jsme se svezli kousek na chatu... Nekecám že jsem nevečeřel! V altánu jsem večer přidělával turistické značky a jinou ozdobnou ceduli a to bylo tak vše, co jsem udělal...

Úterý

Dnes jsem musel pomalu vyrazit domů. Vymyšlené to bylo, že do Jihlavy přijedu, až bude žena končit v práci a že tam přijdu a pojedeme domů. Tak jsem měl čas. Venku zase napadalo toho mrznoucího sajrajtu, tak jsem trochu čistil panely. Prošli jsme se s pejskama a uklízel jsem. Přece jen jsem za dva dny udělal celkem bordel, tak mi to trvalo. Obědem jsem neztrácel čas, neměl jsem hlad od včera... No myslím že já i pejsci jsme si to užili.

Stavba betlému

O víkendu jsme doma měli hosty, tak jsem se na chatu dostal až v neděli. Chtěl jsem na chatě u cyklostezky připravit betlém, který jsem pár týdnů předtím připravoval. Úplně původně jsem chtěl udělat betlém v životní velikosti. Ale na konec z toho vzešlo něco menšího, podle vystřihovací šablony.

Doma jsem naložil na vozík betlém, pytle pilin co zbyly z řezání dřeva, kabel, dva pytle slámy a jel na chatu. Piliny jsem vysypal na kompost a celé dopoledne stavěl betlém. Nejprve jsem křovinořezem u cyklostezky vysekal v mezi plácek, poté jsem tam zatloukl nakloněné kůly tak, aby se na ně dal betlém přidělat a nestál na zemi. A betlém jsem na ně takto přidělal. A na závěr jsem rozestlal slámu a vše dozdobil větvičkami ze smrků. Paráda! Mohl jsem se odměnit obědem.

Další úkol který byl přede mnou, bylo protáhnout CYKY kabel z kůlny trubkou v zemi až do chaty. Dal jsem se do toho. Byla to celkem fuška. Táhl jsem to ze sklepa chatou do druhého sklepa, pak do altánu a nahoru ke kůlně. Jenže poslední záhyb u kůlny se nechtěl nechat. Trvalo mi to asi dvě hodiny, měl jsem pořezané ruce, vztekal jsem se ale povedlo se! Kabel je připraven. Proč ho tam táhnu? Koupil jsem 20A nabíječku autobaterií. Tu zapojím do elektrocentrály v kůlně. No a v zimě když dojde elektřina, prostě se nastartuje centrála a nabíječka začne nabíjet.

Byla už tma, já byl unavený jak sviňa a chtěl jet domů Poklidil jsem chatu, nádobí, nářadí a chtěl vypustit vodu. No a co se nestalo, jak jsem odšrouboval konec baterie, aby se vypustil, hadice mi zajela do trubky baterie. No já to nemohl vyndat. Další půl hodinu nejméně mi to trvalo. To už jsem fakt myslel, že to prostě nedám. Já už nemohl. Ale ven jsem to dostal. Vypustil vodu pod mezí a vyrazil k domovu ...

Téměř zima

 Protože jsem listopad prakticky téměř celý promarodil, tak jsme se, je to k neuvěření, na chatu dostali přespat až v prosinci. Sice jsme se sem zastavili podívat na čumendu, nakrmit ptáky a odvézt nějaký materiál, ale opravdu jsme tu vlastně měsíc nebyli. Proto jsem se fakt těšil. Těšil jsem se tolik, že me za to počasí pěkně ztrestalo a bylo hnusné, abych se prý příště tolik netěšil. Je hrozně zajímavé, že když sedí člověk doma nemocný, tak je venku krásně a dá se dělat spoustu věcí. Ale jakmile se uzdravíte, začnou padat hovna s háky a vám nezbývá sedět doma. To se potom takový chcípám jako já nedostane vůbec ven.

V pátek jsme přijeli na chatu kolem páté. Protože to je na zimu dost pozdě, byla prakticky tma. Takže to už se toho moc stihnout nedalo. Tak jsme si vytopili chatu a poseděli u krbu....

V sobotu, když počasí dovolilo, to bylo prakticky po obědě, jsem šel čistit kus lesa. Pořád trvá naše dohoda s majitelem, že hned jak to půjde, tak mi kus odprodá. Tahal jsem tedy větve a páli je. U toho jsem se celkem zahřál. Bavilo mě to zase do tmy.

Protože nám uhnívají dřevěné sloupky, dovezl jsem si na chatu tři silnější trubky, na branky. Proto jsem dělal v neděli první sloupek ze strany od Brňáků. Moc příjemné to nebylo v blátě. Pouze jsem zatlouk trubku do země, stahovacíma páskami přitáhl panty a pověsil na to tu polorozpadlou starou branku. Ty branky to bude chtít udělat nějaké nové, možná kovové, aby vydržely pár let...

Než jsem se vyblbnul s brankou, měla žena uklizenou chatu a mohli jsme se vydat k domovu.