Tábor se blíží a protože se jezeďáci příliš nemají ke kosení trávy a nikdy nevíme kdy to bude, rozhodl jsem se alespoň něco zase posekat. Byli jsme sice o víkendu doma, ale alespoň na neděli jsem teda vyrazil na chatu. Udělal jsem kousek "naší" louky a vstup do vody u mola. A to byl nadlidský úkol. Protože na louce je tráva tak narostlá, že tam jen dotáhnout sekačku... Celkem jsem si tam s tou vysokou trávou zacvičil na posečení, pohrabáni, odnošení... No a to bylo vše.
O víkendu jsem se nepouštěl do žádných větších akcí. Jak tady máme takovou pódiovou nejistotu, tak na to člověk musí pořád myslet. Tak přestože jsem měl na jaře ještě plnou hlavu plánů, co by se mohlo, tak nyní nic nedělám. Kdyby se to podělalo ať to nezhoršujeme. A jestli se to nepodělá, tak všechny úspory zahučí do pozemků. Takový je taky někdy život. Takže se učím odpočívat na chatě. A protože jsem ukončil půlroční odstávku pití piva, tak mi to odpočívání celkem jde 🙈
Dodělával jsem akorát plechovou stříšku houpačce. Griloval maso a zeleninu na ohni, a tak. V neděli jsem sklízel rybíz Ale protože bylo neskutečně nechutné teplo, dost mě to zmohlo!
Jo a zajímavost, poslední měsíce se nám kolem chaty toulá zajíc. Vidím ho občas na kameře, nebo když přijedeme. Když přijedeme tak se většinou někde schová před pejskama ale pak zase vyleze. Asi je tady naším pohybem svým způsobem v bezpečí. A je pořád sám. Ale konečně se nám ho povedlo vyfotit z blízka. Asi je chudák taky zblblej vedrem...
Na chatu jsem jel sám, už v pátek. Děcka si mají přijet pro podsadové stany, tak jsem potřeboval prosekat cestu až za chatu, aby neválcovali trávu nebo aby se případně v mokru nezahrabali. Tím jsem se bavil už v pátek. V sobotu jsem dělal cestičku ke kadibudce. Už máme domluvené lesy k výměně. Jenže dotace končí až na podzim, tak do té doby se nechci pouštět do větších akcí a pokládání zatravňováků je nejméně invazivní. Pouze je v lese pokládám a podsypávám štěrkem nebo hlínou a zasypávám. To není žádná hrůza. A jestli to klapne, tak les bude ke konci roku náš.
Co se pozemkových změn týče, tak bude naše i louka. Pán přišel, že se s tatínkem dohodli že nám louku prodají. Byla tam ještě nějaká nepříjemnost s předkupním právem družstva, ale to se povedlo vyřešit, tím že jsme se domluvili na ceně cca 50kč za metr louky. Cože je dost, ale nám to dost pomůže. Také jsme se dohodli, že to dáme vše do jedné kupní smlouvy... Ale pořád jsem z toho jak na trní. Je to minimálně půl roku než to realizujeme a to je doba po kterou se může stát cokoliv. Jsem z toho na nervy.
No v sobotu si tedy přijeli pro podlahové stany na stavění tábora, vše se vynosila a chvíli máme zase prostor za kůlnou :) Odpoledne jsem si vzal foťák a coural se po okolí. Mám od kamaráda půjčenou starou zrcadlovku, tak se trochu učím fotit.
Večer jsem si udělal večeři a ohýnek a sedím, krásně jasno, bezvětří a najednou rachot jako blázen. Z lesa. A rána. Spadl strom. Tak se tam běžím podívat a fakt, zlomila se borovice a vzala ještě jednu. Ona teda byla vyzobaná od ptáků, takže byla vyhnilá a oni si tam udělali hnízda, ale že se to zlomilo zrovna dnes... Nevěřil bych tomu.
V neděli jsem ráno při procházce našel u cyklostezky dva pytlíky brambůrků :) Pak už jsem jen dodělává, dopoklízel a chystal se domů...
Poslední dobou se mi nechce nějak nic. Nic dělat doma, nic dělat na chatě, nemám pocit že něco někam vede. Zalezl bych do díry počkal až se vše dořeší. Ale dneska jsem se alespoň přemohl, sbalil si počítač do batohu ráno a jel na chatu na homeoffice na kole, tam se dá sedět venku v altánu a pracovat v jiným prostředí, než jen v kanálu s výhledem na parkoviště. Odpoledne si zalil jsem si rajčata v záhonku a sekačkou udělal malý prh pod mezí, aby to neštvalo majitele... Posekal kolem chaty. Výhoda léta je, že když se ve 3-4 hodiny odkulíte od počítače, ještě toho hromadu stihnete včetně cesty na kole domů a přijedete za světla. Pro to nesnáším zimu, že je pořád tma.
Pro mě jsou nyní úvahy o chatování, než jako plánování odpočinku a rekreace spíš stres. Nejraději bych zalezl někam do hibernací kóje v kosmické lodi a letěl do jiné galaxie a nechal lidstvo za sebou na zdevastované a chcípající planetě jít si po krku v žabomyších válkách plynoucích z nedostatku jiných starostí a hamižnosti.
Ale člověk nemůže sedět čekat že se starosti vyřeší sami. Přestože mám rozjednány les k výměně, tak je vázán dotací. Čekám na ověření, kdy dotační ochrana lhůta končí, což by mělo být letos, a pak to začnu řešit se sousedem.
Jako plán by jsem jel na chatu Alepoň na dva dny, plnit menší úkoly ze seznamu. Byl jsem také okouknout ten les co by se snad měnil, stáhl si fotopasti. Z číny mi přišla hadička s ventily a redukcemi, na přepouštění plynu z jedné bomby do druhé. Tak jsem si hrál s tím.,,
Od středy je mi normálně fyzicky špatně. Jestli nedokážu vyřešit pozemky, tak to tady prostě prodáme. Pointa je, že tady je to pro nás skutečný domov, kde to máme fakt rádi. Vesnice kam jsme se nastěhovali je plná feťáku, alkoholiků, udavačů a jiných pokroucených charakterů, které člověk ani nechce potkat na ulici. Takže chata nám supluje představy o čistotě společnosti a soužití. Nebo tedy tak nějak to cítím. A tím jak se s věkem a okolnostmi ze života vytrácí postupně i přátelé, člověku na konec zůstává to místo, které mu přirostlo k srdci. A o to máme teď přijít?
Šibeniční termín, konec července, pro vyřešení sice běží neúprosně, ale mě se na chatu vlastně o víkendu ani nechtělo. Na konec jsem se dokopal až v neděli. Vzal jsem vozík. Jeden z bodů byl, odstranit složené pražce v jejich lese. Mám tam dvě kupy, jedno jsou ty hnusné zmetky a pak několik hezkých. Tak jsem tam byl v neděli ty zmetky naložit na vozejk. No a odvézt... Tak jsem je dokoulel na vozejk a bylo.
Další věc byla, oni je nikde moc neberou. Ale na štěstí znám ředitele jedné skládky, který mi domluvil, že je vezmou a napíšou jako jiný odpad. Tak jo. 3600 to stálo.To až se budete divit proč všude ve škarpách a cestách a na mezích leží kusy cihel kabelů a stavebního či jiného bordelu. Ale jeden malý bod ze seznamu požadavků je vyřešen. Vůbec se mi ale neulevilo. Pro mě to stejně řešení nebylo.
Na středu jsem si naplánoval volno, pořád o mám mraky, vymyslel jsem si trochu práce na chatě. Chci pokračovat v chodníčku ke kadiboudě, ať se tam v zimě necápe v blátě, ale nemám štěrk. Takže jsem si vzal hned ráno vozík a jel pro štěrk. Jinak jsem na chatu vezl hromadu jiných věcí. Štěrk jsem tedy koupil cestou a dovezl ho za chatu kde jsem ho složil v lese. Dál jsem vysekával kousky louky, kde se chcem pohybovat. Už jsem asi starej, abych to sekal celé...
Odpoledne jsem si obešel okruh se psy a pak už jen odpočíval v altánu s nealko pivem před odjezdem domů. Když v tom slyším rázný příjezd auta které prudce brzdí pod chatou. No tak nakukuji a kdo to vystupuje a je to syn majitele okolních pozemků. No a rázným krokem jde k chatě. Už to mi přišlo zvláštní, ale pořád jsem nechápal. Měl jsem za chvíli pochopit. Nebudu to tady popisovat, jednání bylo ze začátku velice nepříjemné, následně se trochu zlepšilo ale rozhodnutí žádné nepadlo. Pouze jsem podepsal nepříjemný protokol, se kterým mi nezbylo než souhlasit,
Pointa nepříjemnosti je taková, že k chatě náleží menší kousek pozemku, než využíváme. Poměrně dost toho máme na pozemku majitele lesa i louky, což byl starší pán, jehož vnučky například jezdili k ženě na tábor. No a než jsem například rozšiřoval altán, tak jsem se ptal, jestli jim nevadí že to odkopu na jejich pozemku. Hranice pozemku je prakticky u prostřední vnější nohy altánu. Oplocení jejich lesa kvůli pejskům jsem se jich ptal. Třeba dřevník jsem si myslel že dělám podle mapy v mobilu na vlastním ale růžkem zasahuje do jejich a tak. No a starý pán to přepsal na syna. A syn měl nepříjemnost s nezaměřenou stodolou v obci. Kdy musel přijet geodet a udělat plán, on to vše platil a pakárna...
No přijel za mnou, bylo vidět že se fakt zlobí, a chtěl to pro mě vrátit do "původního" stavu, nechtěl slyšet o pronájmu protože co když po něm úřady půjdou že je třeba altán černá stavba a tak.
Sice jsme dokázali vymyslet nějaké řešení, prodat nechce, chce měnit, ale jestli seženu les na výměnu, který bude chtít, vymění ho se mnou. Ale nesmím sekat louku, to jsem si sice kvůli táborům domlouval s JZD, a pod. Prostě měl sepsáno vše co se mu nezdálo, vše. Včetně ptačí budky na jedné jejich olši.
Můžu vám říct, že jestli mám jí bourat altán, protože stavba přece němý být 3 metry od hranice pozemku, tak to tady prodáme a půjde s pánem bohem. Asi nejhorší zážitek letošního roku. Doufám 😳 Přiznám se že jsem z toho úplně v prdeli... Ale už se mi rodí v hlavě plán co by tím mohlo jít trochu udělat... No a mě z toho plyne velké životní ponaučení...
Ústní dohody mezigeneračně prostě nefungují a někdy v tom ústním podání si každý představuje něco jiného. A když zavoláte starému pánovi a on vám něco dovolí, tak to neznamená, že se to dozví syn a tak. Je to prostě komplikovaný. Vždy jsem si říkal jak jsou to hodní vesničtí lidi, se kterýma je normální domluva, překvapenej z paneláku, a šťastný že takový venkov ještě je. A pak stačí digitalizace katastru... Celé to chápu jako velký nedorozumění a doufám že je tom přesvědčím. Nejsem kandidát co by kradl pozemek.
Protože padlo rozhodnutí, že na chatě bude i letos, i když v menším, nějaký tábor, je potřeba udělat nějakou práci. Například původní, první kadibudka pod sebou nemá sud, takže se stěny díry sesouvají a není ani jasné, kolik se tam "toho" vejde. Takže jeden z úkolů na kterém jsem začal dělat je kadibudka.
No a druhý úkol, u bývalého ohniště, jak je vydlážděný kousek země, takový obdélník, tak se svažuje ze svahu. Celý svah pod ním jsem kdysi navozil abych zarovnal mez. No a ono si to v průběhu let sedlo. Takže chci nyní podsypat kameny tak, aby to bylo rovně.
Tak jsem na tom o víkendu dělal. Sice jsme stihli i nějaký výlet, takže jsem na tom nemakal na 100%, ale vzalo mi to tam zbytek volného času. To zarovnání dlažby byla celkem brnkačka. Ale vykopat díru na posunutí kadibudky, to byla jiná. Cílem totiž je vykopat novou díru, dát tam sud. Poté posunout kadibudku a hlínou otvor zasypat. A to co zbyde použít na srovnání cestičky kvůli chodníčku ke kadibudce.
S ohledem na to že jsem si jedním dnem pořádně prodloužil víkend, bylo na to času dost a stihl jsem to.
Samotné vykopání díry sice bylo úmorné, ale fakt namáhavé bylo sám přesunout kadibudku. Ona totiž něco váží a v určitých místech se jí člověk nechce moc dotýkat. Takže jsem jí pákou nadzvedával a vypodložil, následně udělal improvizované koleje z prken a trámů. A natáhl jsem kurty a improvizovanou kladkou jsem jí po milimetrech či centimetrech posouval... Ještě že jsem dával pozor ve fyzice :)
Ale to už byl pomalu čas zase jet domů...
Volna spojeného se čarodějnicemi jsem využil a na chatě i něco udělal. Zasadil u řeky pár ovocných stromků, třeba se zase něco chytí, posekla kousek louky abych mohl zajet za chatu. Taky mají přijet přátelé s karavany, tak jsem jim vysekal plácek na parkování. No a odvezli jsem proutky z proutkoviště a komplet to tam uklidil.
Večer pak přijeli na ohýnek, tak jsme chvíli poseděli. Ale protože jsme všichni už starý a unavený, tak se nešlo spát nijak dlouho, spíš brzy.
Prvního jsme vyrazili všichni na procházku na jídlo do jedné ze sousedních obcí. Když všichni odjeli, já si oběhl fotopasti a stáhl záznamy. No a nasadil si chrániče na některé vrby. Abych zlepšil pravděpodobnost jejich přežití, že je nezničí srnci.
