úterý 29. září 2020

Marodění na chatě


Protože se zase blbne s covidem a říkají nám, ať nechodíme do práce, rozhodli jsme se zůstat na chatě ještě jeden týden. Takže jsem zůstal ubytován. Ovšem v noci z úterka na středu jsem chytil urputnou žaludeční a střevní chřipku, moc jsem toho nenaspal, celou noc jsem se kroutil a chodil na kadibudku. Jojo, vzpomínal jsem na domácí záchod... Žena ráno odjela, kvůli mě docela nevyspalá do práce, a já seděl na chatě celý den hlady. Ani mi nebylo pořád dobře. Pravda byla, že mi nebylo dobře ani ve čtvrtek. Domluvili jsme se, že Edita zůstane ve městě, aby to odemě nechytla a přijela až v pátek. Já protože moc nejdl, nemusel jsem ani nakupovat.

Tatarák dostali pejsci místo páníčka

 Měl jsem v lednici navařenou omáčku už od pondělí, ale jak jsem nejedl, tak se zkazila. V pátek večer jsem šel hledat pařez, kam bych ji mohl vylít. Jak jsem šel do meze a udělal jsem krok do velkého schodu, utrhl se mi pod nohou kořen. Spadl jsem zpět, jak jsem to nečekal, dřepnul jsem si a totálně si vyrazil kolenem dech a narazil žebra. Takže sobota pro mě byla proflákaná, nemohl jsem sedět ani ležet, natož něco dělat...

Na protějším kopci někdo staví krásný sroubek
 

V neděli jsem se přemohl, a šel jsem pokácet strom. Když člověk překonal bolest, nastavil se do potřebný pozice tak to šlo, ale byla to hrůza. Chtěl jsem ale začít připravovat pár trámků na koupelnu, rád bych ji uzavřel, takže ještě dvě stěny a dveře, aby tam v zimě nefoukalo... A taky jsem chtěl nadělat trochu dřeva na plánovoanou pracovku. Protože mě po celé akci žebro bolelo jak blázen, ani jsem to nedodělal, neuklidil...

Pondělí byl svátek. Trochu jsem jen poklízel kolem chaty, nic moc jsem nemohl. Odpoledne jsme vyrazili za vesnici na mez, na švestky. Vzali jsme žebřík a natrhali společnýma silama dva kýble parádních švestek! Pak už jsme naskládali plné auto věcí a jeli po dvou týdnech domů... Do města.


Žádné komentáře:

Okomentovat