Sršáni

V pátek jsem přijel na chatu vlakem o něco dříve. Myslel jsem, že budu makat jak barevnej, abych studnu trochu popohnal, ale opak byl pravdou. Po příjezdu jsem se najedl, napil a na chvíli usnul. Měl jsem dost náročný týden, tak energie moc nezbývalo... Když jsem si dáchnul, začal jsem se pohybovat kolem chaty. Hned jsem si všiml u kůlny velkého množství sršňů. Od minule jich přibylo fakt výrazně!!! Lítali nepřetržitě :( Bylo mi jasné, že to nemůže dopadnou dobře... Pak jsem se dal do práce a kopal jsem zeminu za kůlnou, abych měl čím zavozit výkop na odpad u studny. Když večer přijela žena, tak už jsem toho nechal.

Protože jsme šli spát v pátek brzo, začal jsem v sobotu kopat hned brzo ráno. Kopal jsem právě za tou kůlnou, kde byli sršni. Celou dobu jsem přemýšlel jak vyřešit jinou cestu na WC, než kolem kůlny, kdy už se nedalo projít. Po snídani jsem pokračoval když v tom slyším brutální bzučení. Vykouknu před kůlnu a tam se sršni šíleně rojili! Byl to normálně oblak obřího hmyzu. Tak jsem kolem nich proběh, že vezmu telefon a natočím to. Žena už byla zavřená v chatě, že tam otravovali a Bára která před tím spala na verandě koupila dvě žihadla. Jedno do ucha a jedno do boku. Ucho pak měla oteklé a na boku byl na kůži hnusný rudý flek. Ale jinak to celkem zvládla, má asi imunitu, jak jí jako štěně hodně poštípaly vosy. Než jsem vzal foťák, už se sršni zase uklidnili a nebylo co točit. Ale tohle nejde, řekli jsme si...

Našel jsem na internetu telefon na nějakého pána likvidátora z našeho města, poslal mu sms. Obratem zavolal a že může hned přijet. Tak jsme se domluvili. Žena vyrazila k bankomatu pro hotovost a než se vrátila, byl pán prakticky tady.

Obhlédl to, navlékl oblek a šel na to. Myslel jsem, že to natočím venku za rohem chaty. Ale jakmile jim tam poprvé foukl ty své jedy, vyletěl zase obří oblak. A já se šel strachy schovat. Dál jsem situaci natáčel a sledoval na půdě z okna za sítí.

Pán tam foukal prášek, foukal sprej, vytrhl prkno aby se k tomu dostal. Neustále kolem něj lítali a snažili se mu probodnout oblek. Ale nepovedlo se jim to. Ale to bzučení, bylo slyšet hrozné bzučení. Ani nevím jak to trvalo dlouho a bzučení z ničeho nic ustalo. Otrávily se všechny co tam byly... Pak už jen občas stříkl na ty co poletovaly v jednotkách kusů kolem a šlo se cálovat. Pán si vzal 1500, povyprávěl několik historek a jel domů.

Já z toho celého nemohl. Opravdu jsem je hubit nechtěl, protože mi jich bylo líto, nic skoro nedělaly, většinou si nás až na vyjímky nevšímali. Pak když jsem viděl jak je hnízdo veliké, a že jich tam musely být stovky né-li tisíce, když jsem viděl vypadané mrtvé larvy a plástve plné larv táhnoucí se stěnou kůlny, byl mi z toho úzko. Nazval jsem to genocidou a tak to i cítím. Ale přece tam nepřestaneme do listopadu jezdit, než by to opustily. . .

Odpoledne jsem se zase dal do kopání. byla to celkem fuška a do díry té hlíny padlo opravdu hodně. Bavil jsem se tím do odpoledne, kdy přijel na otočku švára. Poseděli jsme a šli jsme se chvíli projít s kočárem. Když odjel, už se mi nechtělo dělat nic těžkého, tak jsem začal vyrábět rám na síť do okna kuchyně. Ještě se setměním se mi ho povedlo poprvé natřít.

V neděli musela žena hned ráno do města. Já zůstal, že mě večer vyzvedne. Tak jsem zase celý den chystal výkop studny. Povedlo se mi zavozit tu rouru, zvětšit doladit obvod tak aby tam skruž sedla, zaříznul jsem pvc trubku od vrtu, aby netrčela nad povrch. Tak nějak jsem to stihl za dopoledne. Odpoledne se zastavil kamarád Franta když jsem obědval. Tak jsme si dali kafe a když odjel, začal jsem kolem chaty ladit kupy kamení. Od toho kopání jsem toho vyprodukoval celkem dost a moc jsem si nebyl jist, kam vlastně s tím. Na konec jsem udělal kupku za ohništěm. navozil jsem tam co se dalo. Srovnal jsem nové vykopané kořeny a tak... Poté jsem poklidil chatu a mohla si pro mě žena přijet. Byl večer.