Sobota
Protože tentokrát nebylo dobře ženě, jel jsem v sobotu na chatu s tím, že se večer vrátím domů. Pořád mě bolelo žebro, tak jsem si nekladl vysoké pracovní cíle. Vezl jsem sebou novou hadici, kterou jsem koupil v obi, tak jsem jí namontoval. Přeměřovat nebylo třeba, byla sakra delší než ta minulá. Stála víc, 479kč, ale je výrazně pevnější, tak se snad nebude tolik lámat při tahání kolem chaty. Tak jsem s ní zatím spokojen. Po hraní s hadicí jsem šel přehodit gumy na autě. Ze zimních na letní, tak doufám že se to nevymstí a nenapadá sníh. Gumy jsem měl v kůlně absolutně zaskládané, takže vynosit fůru věcí, vynosit kola, prohodit, nanosit kola a zaskládat fůrou věcí...
Potom byl čas a oběd a odpolední schrupnutí. V paneláku si člověk takhle odpoledne nesdřímne, pořád je tam něco kolem slyšet, nebo je tam vedro, když člověk otevře okno tak hluk nebo obratem někdo začne kouřit z okna smrad jde do bytu, tak je potřeba okno zavřít. Ale tady, sotva člověk lehne tak spí. Nehledě na to, že se na gauč vejdem i s pejskama a ti zahřívají :)
Odpoledne jsem šel přidělat hranici na větve "sajtny". Myslel jsem že někde snadno seženu nějaké trubky, nepovedlo se, tak jsem musel z paseky vyánout vršky a pomocí vinglů je přidělat a zadrátovat. Není to žádná velká krása, ale hrůza také ne. Snad to bude i funkční. Pak jsem velice pomalu přidělal pár větví. A byl čas uklidit chatu, umýt vytahané nádobí a jet domů...
Neděle
V neděli ráno, když jsem viděl počasí za oknem, bylo jasné, že není kam spěchat. Bylo mlhavo, chladno, hnusně. Tak jsem tak brzo nevyjel. Nemusel jsem do obchodu, zastavil jsem se večer cestou domů a večer ještě uvařil. Když jsem vyjel na kopec za město, byl tam sníh. Jasný důkaz toho že sníh napadá vždy, když nasadím letní kola. Jednou nechám výměnu na srpen, ať je legrace.
Dopoledne jsem se jal pomalým tempem po troškách krátit natahané větve. větve ubývaly rychleji, než rostla hranice, ale co člověk nadělá... Pejsci celé dopoledne hrabali na louce myši, jak bylo mokro, byli zablácení jak koule bláta. Musel jsem je vzít na jez. Vůbec se jim do vody nechtělo. To se jim nedivím, ale museli. Měl jsem na nohou holínky, tak jsem šel na jez a házel jim klacek a postupně je přemluvil na koupačku.
Potom honem na chatu na oběd. Na štěstí jsem celý den topil, tak bylo v chatě příjemně. Po jídle jsem šel dodělat pár větví. Ale už jen pár. Měl jsem v plánu ještě jednu věc.
Aby se nestalo, že člověk odjede, vypne elektriku ale nevypne měnič 220v na vodu, dovezl jsem si relátko, které se sepne spolu s elektrikou a pak se teprve bude dát zapnout voda. Vše jsem si připravil drátky, konektory, vše zapojil, zatavil kontakty a tak a pak to odzkoušel. No a relé sice seplo ale nerozpojovalo se. Prostě zůstalo seplé. Hrůza dopadlo to tak že jsem ho rozebral ale vyřešt se mi to nepovedlo. Já jsem jedinej člověk na světě který si koupí 30 metrů hadice a dostane 20, nebo si koupí relé které spíná ale nerozepíná. Tak jsem to pěkně všechno ucvakal a bylo. Měl jsem fakt vzteka.
Ještě jsem tam poladil nějaké drobnosti a uklidil a jel domů...
Středa
Blíží se prodloužený víkend kdy pojedeme do Jizerek. Potřeboval jsem z chaty ještě nějaké věci, tak jsem koupil relé, naložil Tobíka, Barča mardila a jel jsem s ním na chatu. Bylo krásné počasí, tak jsem měl v plánu i něco udělat.
Hned po příjezdu jsem se pustil do připájení nového relé. Za chvilku bylo vyměněné a šlapalo perfektně. Když teda člověk vypne elektriku, vypne se i vypínač na měnič. Jak prosté.
Připravil jsem si podle seznamu věci, co jsem chtěl odvézt. Nachdil jsem při tom asi teset kilometrů. Je to něco, něco v kůlně, něco v chatě, pak myslíte že to je v kůlně ale je to v chatě a naopak... Klasika.
No pak jsem šel stahovat pár větví. Pořád jsem bolavej, tak jen tak piánko, žádný kvalt. Pár hodin jsem se tím zabavil. Během toho jsem kropil novou hadicí nově zasazené stromky na mezi za chatou. Alespoň udělám spotřebu elektřiny, aby měly panely co vyrábět...
Pak už se jen projít s Tobíkem a domů. Tobík byl tak hodnej, jak tam byl sám bez Barči, většinu času ležel a koukal, až jsem si s ním musel jít zaaportovat, aby z toho dne něco měl. A kupodivu mu to docela šlo. Protože venku bylo nádherně až přenádherně, ani mě ani Tobíkovi se domů nechtělo. Ale co se dalo dělat....
