První víkend v lednu se projevila věc, kterou jsme celkem očekávali, jen jsme mysleli, že nastane později. Barča začala hárat. Jedno bylo jasné, nesmí zůstat s Tobiášem v jednom bytě. Na stole bylo pár možností. Nejjednodušší bylo, abych s ní zůstal na chatě. Měl jsem tam odvezeno trochu uhlí, tak proč ne. Na konec se to ukázalo jako nejlepší řešení. Zkusil jsem být doma jednu noc, kdy Tobiáš kňučel, zkusil jsem být s Tobiášem u rodičů, což dopadlo také hororovou scénou. Celá tato situace mě přivedla k závěru, že chata byla zatím asi naše nejlepší investice...
Byla to letos krutá zima. Prakticky celý měsíc se udržovaly silné mrazy. -20 bylo běžných. Chumelilo... Sousední okres, ve kterém leží naše chata, neudržuje silnice. Celá cesta autem ve sněhu byla OK ale poslední 3 km peklo. Proto jsem se snažil hodně dojíždět vlakem do práce. A docela mě to bavilo. Než jsem varazil ráno, vyvenčil jsem pejska, roztopil jotulky. Na půdu jsem měl zavřený poklop prakticky pořád, měl jsem tam pouze oblečení, a byl jsem dole. Spal jsem na gauči a v noci jsem se vždy nad ránem vzbudil přikládat. Proto jsem vstával do krásných 19-20 stupňů.
A pak jsem šel na vlak. Chodil jsem s čelovkou, tma jako v pytli. Jedna vyjetá kolej od auta jinak hromady sněhu. V práci jsem dal sprchu a pohoda.
Odpoledne po práci jsem koupil trochu jídla, a zpět.
Dalo se krásně jezdit do okolí na běžkách. Hlavně po řece. Řeka byla tak zamrzlá, že tam chodili lidi a káceli stromy nakloněné nad vodu. Běžkování po zamrzlé řece je jedna z nejlepších věcí co se dá dělat na běžkách. Jezdil jsem na nedaleký hrad, nebo do kopců. Velice to pomohlo mojí fyzičce :)
Chtěl jsem na chatě udělat i nějakou práci. Ale po pravdě, moc to nešlo. Brzo jsem vstával, tak jsem musel chodit brzo spát. Denně padal sníh, tak jsem trávil dost času odhazováním sněhu, pro vodu člověk musel do jít apod.
Aby se na chatu dalo dojet, tak jsem musel poprosit místního prohrnovače. Chtěl stovku, dal jsem mu dvě. Ale prohrnul luxusně celý úsek stezky a odbočku k chatě taky. No luxus. Akorát, když se tam dalo chodit, začali se tam courat místní na procházky, a bylo po klidu.
Díky modemu na internet a autobateriím od Franty jsem mohl i pracovat na počítači, nebo si pustit film chvilku. Ale moc času jsem tomu stejně nedal. Byl jsem skoro pořád venku, vařil jídlo, myl nádobí...
Bára to sama po celý den v chatě celkem zvládala. První nebo druhý den rozkousala, co jí přišlo pod tlamu, ale pak jsem většinu věcí odklidil. Koupil jsem jí hračky nebo kost. A instaloval mobil, který dělal kameru. Použil jsem k tomu aplikaci Alfred. Mohl jsem koukat co Bára dělá a kdyžtak jí okřiknout...
Topil jsem z devadesáti procent uhlím. Chata je tak špatně izolována, že topení dřevem by vymetlo dřevník snad za týden. Uhlí si vozím od babičky ze stodoly. Když byla chata vyhřáta, vyházel tak jeden až jeden a půl uhláku/kýblu na den. Ale taky záleželo, jestli bylo -20 nebo -15, nebo foukalo či nefoukalo. S tím se bude muset něco udělat.
Když bylo potřeba sprchoval jsem se na chatě. Udělal jsem závěs na kanistr za chatou a i v mraze se to dá vydržet, dokud teče teplá voda. Taky zážitek.
Ačkoliv mě bydlení na chatě těšilo, tak hlavně díky mrazu a sněhu jsem byl rád, když Barbora dohárala, a mohl jsem jet domů.
