Na chatu jsme jeli v sobotu ráno, jak je u nás poslední dobou zvykem. Dovezli jsme vertikutátor, který jsme si pořídili domů na mech, že s tím taky vyčešu ta stinná místa na chatě.
Po příjezdu jsem obešel řeku a koukal jak budky přežily povodeň. Obzvláště jedna měla na mále. Myslím že hladina končila těsně pod. Ale také si nemyslím, že by nějak snadno voda vystoupala až na budku, protože už by se rozlévala do louky. Ale příště bych jí dal klidně o metr výš.
No pak byl čas až do oběda vertikutovat. Zase nechtěla chytnout centrála, ale na konec stačilo vykartáčovat svíčku a jela jak píst. Vertikutátor jel taky, ale trvalo to. Mezi tím žena nachystala oběd, tak jsme si poobědvali pěkně venku na sluníčku, řízek a salát.
Po obědě jsem to dovertikutoval a hlavně uklidil mech a trávu. Jezdil jsem bez koše, bralo to tolik, že byl po metru plný. Sice to funguje hezky, ale jak je tady všude kamení, tak mi to ubralo řádný kus pružinek. To je opruz. Musím se podívat, jestli se dají koupit nové. Takhle je mám tak na dva roky :)
Po trávníku jsem vozil pražce na svah za kůlnu. Tam má být ten sklad stanových podsad. No byla to fuška, ale jak to vozím na kotouči, tak to celkem jde. Pár jsem jich tam ještě navozil a umístil. Na závěr jsem je trochu spojil prkénky, než budou sloupky, které je zajistí před pádem...
Poté jsem se vydal do městečka pro pár špekáčků a džbánek piva. Po příjezdu už jsem jen dovezl dřevo na ohýnek a dal si sprchu. A byla tma. Večer byl nádherný, tak jsme poseděli u ohně. Když nám byla zima, šli jsme dovnitř, žena si šla rovnou lehnout, já myslel že ještě posedím. Ale nešlo to, musel jsem jít taky spát, měl jsem dost.
V neděli jsem vstal celkem brzo, tak jsem vyrazil s pejskama na okruh lesem na ranní venčení. Chtěl jsem domluvit nějaké dřevo po těžbě s paní z mlýna, tak jsem došel až k ní. Ale ačkoliv je sama stará vdova bez dětí, tak si prý těch několik hektarů lesa uklidí sama. Haha. Je to lakomá svině. Nechá to tam shnít. Nestarali se o ten les ani když žil ještě její otec, toho jsem se na dřevo ptal kdysi taky, a taky nedal. Ona to nikdy ani nevysází podle mě. Pak jsme si po mém příchodu zpět na chatu udělali oblíbená snídaňová vajíčka. Snídaně byla celkem pozdě, tak jsme se dohodli, že půjdu prořezat mez před chatou a pojedeme domů na pozdní oběd.
Udělal jsem tedy co jsem měl v plánu, na mezi prořezal zase několik soušek, naložil je na vozík. Nanosil nějaký rozebraný nábytek z kůlny a různé odřezky a tak. Uklidili jsme chatu a vyrazili k domovu. Byly asi tři.
Těsně před brodem něco ťuklo o auto. Hned mi to došlo. Bolela mě v sobotu hlava, tak jsem nosil sluneční brýle. Před odjezdem jsem je dal na střechu auta... Okamžitě jsem zastavil a vyběhl. Brýle ležely na cestě. Neměly jedno sklo. Tak jsme tam chodili a hledali a si dvacet minut a nic. No nic, jsem bez skla.
Večer mi pípla kamera na mobilu. U chaty někdo chodí. No a na videu byl pán, který šel kolem nás, když jsme hledali sklo. Já ho nepoznal, myslel jsem, že je to zloděj. Ale žena ho poznala. Tak uvidíme, jestli náhodou sklo nenašel!
Žádné komentáře:
Okomentovat