Když už jsem měl jasno ve financování projektu CHATA a věděl jsem, že jsem nepřišel o byt, bylo na čase domluvit si schůzku s majitelem. Teda vlastně synem majitele. Prý je to podivýn a už v telefonu na mě něco zkoušel s prachama, tak jsem mu nabídl, že ho naložím až přijede k nám do města, aby ušetřil za benzín. Souhlasil.
Zaroveň jsem zjistil jeho nickname. Když jsem se bavil odpoledne s jedním kamarádem a ukazoval mu fotku chaty, říká, tam jsme jezdili před lety chlastat! Ptám se, není to ten a ten? Je! Aha.
Nadešel očekávaný víkend, sobota dopoledne. Včas jsem byli s přítelkyní na smluveném místě. Asi deset minut jsme čekali na nedochvilného pána. Poté přijel. Poznali jsme ho už z dálky. . Posadil se k nám do auta.
A mluvil.
Mluvil i když vystoupil.
Na místě jsme potkali majitele lesa, který vyřezával polámané stromy, také kolem chaty. S majitelem chaty se znal, a zas mluvil. A mluvil a mluvil, až ho sám majitel lesa začal přemlouvat, ať už nám to jde ukázat.
Chatu jsme si prohlédli, nyní již bez růžových brýlí. Ale stále se nám líbila!
Pána jsme po prohlídce naložili opět do auta a ve městě se rozloučili. Ani nevím jestli přestal mluvit... V hlavě nám zela velká vymluvená díra, která byla plná chaty.
Asi znás skutečně budou chalupáři!
Žádné komentáře:
Okomentovat