V Ústí nad Labem si v klidu lovím kešku, most nikam. Kochám se architekturou když zvoní telefon. Jaké bylo moje překvapení, když jsem telefon vzal a pán z realitky mi klidným hlasem oznamoval: Majitel dal rodinou radu, dříve nebo později by to asi stejně přišlo! Souhlasí s cenou. Chata může být vaše!
Ani jsem z prvu nevěděl, jestli mám radost. Přec byla cena o sto menší, ale stále byla o sto větší než jsem původně sháněl. Po chvíli se mi to rozleželo v hlavě a nastoupila radot! Začal jsem si představovat, jak sedím s přítelkyní na zápraží, v ruce držím sklenku legendária, v řece nahozená pytlačka a v udírně ryba a kus masa, ve sklípku pivko k večeři. A při tom ze mě vyprchává stres a vztek z denního života v civilizaci.
Krása! Ale kde vzít prachy?
Žádné komentáře:
Okomentovat