pátek 14. března 2014

Přišly kamna!

Kamna., která jsem objednal, přišly asi za tři dny. V den, kdy mi přišel email, že zítra přijdou a že mi jednu až dvě hodiny předem zavolá přepravce, zvonilo číslo. Nemohl jsem ho vzít, tak jsem mu volal zpět. Kamna už jsou vyloženy a zaplaceny. No dobrý, no. :) Nemohl jsem se dočkat až je uvidím. A není divu. Jsou překrásná. Chlubil jsem se jimi všem, koho jsem potkal ;) Dnes, když už jsem vychladl, začal jsem shánět v odpoledních hodinách roury. Na konec jsem pochodil v jednom železářství. Protože kamna jsou dělaná na 175 průměr, musel jsem koupit redukci na 150. Bohužel neměli, ale stačila redukce 180/150 a sedí téměř dokonale. Dále by bylo záhodno koupit ocelové trubky, ale protože je v současnosti můj rozpočet již značně napnutý, zvolil jsem plechovou klasiku. Pár let vydržeji. Když budu topit víkendově. No a pak můžu koupit kvalitní. Rozdíl v ceně je cca tří až čtyřnásobný... Roury jsem si sesadil a zjistil jsem, že budu potřebovat ještě jednu krátkou za horní koleno do komína. Jinak mám asi vše. Mám dokonce i záslepku na díru v podkroví, kde měl předchozí majitel petry. Snad měl průměr 120, jinak ji budu muset jít vyměnit. Bohužel o víkendu s kamnama nejedem, přítelkyně má dnes vysokou horečku a já zítra trampský bál. Tak snad za týden!
 

úterý 11. března 2014

Myšák

Dnes jsem byl na otočku na chatě. Vezl jsem tam pár drobností, dvě nové palandy a matrace. Dostal jsem se tam až po tmě. Při zběžné kontrole jsem objevil v kuchyni chycenou myš v pastičce a druhá pastička byla sklaplá a prázdná. Zároveň byla zatažena k otvoru do druhého sklepa. Tam je podél taková škvíra... Myš to asi chytlo, nezabilo a utíkala do škvíry, kde tam se jí pastička stáhla. Myslel jsem, že se tam o víkendu nedostanu. Ale budu tam muset vyrazit alespoň natáhnout mnohem víc pastiček! Jo a objednal jsem nám ty kamna... Tak jestli stihnou přijít, tak je tam asi pojedeme alespoň odvézt.

neděle 9. března 2014

Zase dřevo a první pořádná opice

Opět se blížil víkend, a já už věděl co nás čeká. Zase bude dřevo... Na chatu jsme vyrazili v sobotu, tentokrát na jedenáctou. Hned jsme se vrhli do práce. Já jsem řezal kupu tlustých lísek, poté jsem potřebné štípal. Přítelkyně to vzhledně rovnala do dřevníku. Myslel jsem jak to bude jen takové lážo plážo pracování, ale když jsme k večeru končili, byl jsem z neustálého ohýbání a nošení a tahání úplně hotovej!

 
Když byl čas obědu, udělali jsme si rychlý ohýnek a opekli buřta :) Po chalupářském guláši asi další nejtypičtější jídlo chalupáře :) Posezení na sluníčku s lahví pivka a buřtem mě na další práci příliš nenaladilo, ale co se dalo dělat!


Dřevník se sice plnil pomaleji než jsem si před stavoval, ale večer, když jsme měli hotovo jsem nás pochválil. Přeci jen, nesmím na nás být tolik tvrdý :)
 

Přítelkyně musela večer jet domů. Já nechtěl, tak jsem si pozval pár kamarádů. Někteří se na mě vykašlali ale dva dorazili. Na zahájení večera jsme vyrazili do vsi na pivko a utopence. Také se trochu seznámit s vesnicí! Utopenec a pivko mi velice bodlo!
 

Po hospodě jsme pokračovali ve veselení v chatě. Veselili jsme se tak do třech. Poté, když už naše témata prořídla a diskuze se změnila spíše v hádku s nejasnou artikulací, jsme ulehli ke spánku!

Ráno tak v sedm nás nevybíravým zvoněním telefonu vzbudila žena jednoho kamaráda. Ten si ještě maličko poležel a vyrazil. Já spal tak o hoďku déle. Poté jsme začali pomalu vstávat, trochu uklidili a kolem dvanácté vyrazili k domovu. Bohužel celý zbytek dne jsem byl malátný. Ale alespoň jsme trochu zapili chatu!





úterý 4. března 2014

První dřevo a první noc


Uplynulý víkend se nesl, stejně jako všechny budoucí, ve znamení práce. Bylo potřeba začít chystat dřevo. Protože nám předchozí majitelé nenechali ani polénko, musíme se činit sami. V okolí chaty je bohužel všechno v soukromém vlastnictví a velice těžko by jsme něco legálního sehnali, musel jsem to vyřešit jinak. V pátek jsem si vzal dovolenou, půjčil jsem si od kamaráda brzděný vozík za auto a vyrazil jsem na babiččinu mez k mé rodné vísce na přestárlé lísky. Mez jsem prořezával a když jsem měl dost, jel jsem to složit na chatu. Bohužel lehce podmáčená louka pod chalupou zapřičinila, že jsem se maličko zahrabal. No a brzděný vozík dokončil dílo zkázy, že jsem z toho nemohl ani vycouvat a zahrabal jsem se až na podvozek... Proto jsem musel dřevo složit v místě zahrabání a sehnat kamaráda z nedaleké vesnice, aby mě přijel za pomocí SUV vytáhnout... Na štěstí byl doma. Pátek jsem si tedy pěkně užil.


V sobotu jsme hned ráno jeli, tentokrát už i s přítelkyní opět na mez. Ve dvou nám šla práce o poznání lépe od ruky! Tak jsme stihli i spálit ořezané větévky. Poté jsme vyrazili se dřevem k chatě. Dřevo jsme vynášeli za chatu, kde se bude řezat. Mohu říct, že k večeru už jsem téměř sotva lezl! V průběhu odpoledne přijel kamarád z nedaleké vesnice a začal svádět nerovný boj s pařezy od ořezaných keřů v louce před chalupou. Po několika hodinách to vzdal. Zvládl jich asi 3 až 4 :)


Večer, když už jsme byli rozhodnuti poprvé přespat v chatě, přijeli nějací známí na opékaní buřtíků. Sice je konec února, potažmo začátek března, ale venku je jak v květnu. Neuvěřitelné! Proto jsme v poklidu poseděli venku u ohně... Nádhera!

 
Po odjezdu přátel jsme zalezli na půdu na matrace, a ulehli ke spánku. Naložil jsem dole do sporáku pár lopatek uhlí a proložil to parketou. V noci, když asi kamna pořádně zabrali, jsem se vzbudil zpocený jak prase. Musel jsem si sundat propocené tričko, abych mohl pokračovat ve spánku... Ráno jsem dotáhl ze sousedního lesa pár menších soušek, které tam byly vyvrácené, aby jsme měli rovnou i nějaké topení okamžitě. A hned jsme to zpracovali. Poté jsme jen něco dodělali, a jeli jsme unaveni k domovu...
 

úterý 25. února 2014

První větší práce

Horem pádem se blížil další víkend. Celý týden jsem se snažil nasyslit vše, co jsem předpokládál že bude na chatu potřeba. Já sháněl technické nářadí, přítelkyně dávala do kupy výbavičku. Přišlo mi celkem veselé, jak si člověk vlastně musí sehnat vše. Pokud nehcem jezdit jak magoři neustále něco kupovat nebo půjčovat, popř. vozit tam a zpět, musí si člověk na chalupě vybavit ještě jednu domácnost. Všechny věci je nejlepší sehnat ve kvalitě, kterou vám mohou ukráct. Nářadí jako lopata a krumpáč, jsme se shodli s kamarádem, je možno sehnat lepší, tu vám cigáni neukrádnou, bo se toho bojí jako upír kříže či česneku.

V pátek večer jsem po velice pozdním příchodu z práce, jako správný chalupář, udělal pár litrů hovězího chalupářského guláše. Připravil jsem pár drobností, které jsem pozapoměl a padl polomrtvý do postele. To byl zas týden.

Když nadešla sobota ráno, nemohl jsem ani dospat. Vše jsme naložili, měli jsme totálně plné auto. Chvíli jsem se cítil, jako by jsme se stěhovali :) Ani nevím co si mysleli sousedi, když nás viděli vše dávat do auta! Ještě nákup drobných pokrmů a už jsme jeli!

Na chatě jsme po příjezdu ani nevěděli, do čeho se pustit dříve... Bylo toho tolik co bylo potřeba udělat! Pustili jsme se do úklidu věcí po předchozí majiteli. Byly to staré časopisy a kusy hádrů... ...vše ekologicky likvidovatelné pálením. Dva dny jsme tam smrděli s fatrou... Snad se nám nepovedlo vytvořit nad lokalitou ozonovou díru! Hořet to moc nechtělo, pálili jsme to v místním ohništi a to nemá přísun vzduchu ze spod... Proto jsme museli hodně prokládat dřevem, kterého je tam pomálu :( a to i po lese... Ale díky snaze se zadařilo.



 Občas jsem byl nucen spálit i opravdové poklady. Takový manuál pro uvaření smažené slepičí ovulace se nevidí každý den!










Pravý chalupářský guláš.


 Já se zároveň začal prát s postelí. Ale byl to nerovný boj. Předchozí generace se nám pomstili, že používali neúměrné množství rezatýcha zkroucených hřebíků pro spojení dvou dřev. Výsledný spoj je opravdu nerozebiratelný! A já neměl ani pajsr. Zítra to musím napravit a vzít si ho...

Během odpoledne přišla návštěva místních domorodců. Poctivě jsme je provedli a ochutnali trochu z lahve kterou donesli. Zároveň jseme dali ochutnat z naší lahve pro návštěvy. Po jejich odchodu jsme začali dodělávat, co jsme měli rozdělané a poklízet vše vytahané. Roztříděný odpad jsme naložili do kufru a nebylo ho málo!

Po setmění začalo drobně pršet, tak jsme se vypravili spát domů. Sotva jsme si dali sprchu, padl jsem do postele a usnul jsem. Ráno na novo :)

Ráno bylo krásné, slunečné! Sehnal jsem pajsr a už jsem jel na chalupu. Po příjezdu jsem si zatopil, ohřál čaj v konvici na kamnecha a pokračoval v boji s postelí. Opět jsem musel rozdělat venku oheň a něco pálit. Zaroveň jsem vyrobil ještě trochu tříděného odpadu k odovzu.

Postel šla s potřebnou výbavou mnohem lépe! Po jejím odstranění jsem objevil v podlaze další sklepení. Je to část pod chatou. Přesně v místě, kde jsem chtěl udělat podstavec pro krb... Sklepení je rozsáhlé, ale hlavně, budeme moci namořit podlahu!

Pře polednem jsem si uklidim kamenný stůl, a protože svítilo sluníčko, dal jsem si oběd venku. Pohoda ne? Poté už jsem opět pouze poklízel, zametal, vymetal. Než jsem se vypravil domů, udělal jsem krátkou obchůzku. Nalezl jsem rašící kytky, běhající mravence... Je vůbec únor?







 

úterý 18. února 2014

Teplo domova na chatě

Jak proběhl zbytek víkendu? V sobotu proběhla prezentace chaty rodičům. Na štěstí neměli nic proti. Návštěva tam nebyla příliš dlouho. A už se jelo domů. Odpoledne volám kamarádovi, že bych se otočil pro ten sporák. Ale né, prej bude čumět na hokej. Nechápu. Tak prý zítra ráno. Šel jsem brzo spát. Po pátečním večírku jsem byl stejně celý den malátný. Ráno jsem byl ovšem nažhaven.

Vyrazil jsem pro sporák. Sporák jsme naložili ve dvou, jako nic. Přece jen není největší. Během nakládání jsme se podivovali, v jak je dobrém stavu. Akorát začínal maličko rezivět. Měl jsem vyndaná sedadla ve voze, protože jsem chtěl cestou vyzvednout další věci. Sporák jsme nechali naložen vzadu, s tím, že pojedu velmi opatrně, aby se nepřekotil. Dostal jsem krůtí vývar a mohl jsem vyrazit dále.
Cestou se mi přihodila taková, nemilá věc. Ačkoliv jsem jel velmi pomalu, sporáček se mi překotil. V tu ranu bylo auto plné popílku, že se nedalo ani dýchat. Musel jsem zastavit, a co šlo, vymést. Večer mě čeká ještě galej s vysavačem :(


Moje další cesta vedla na kamarádovu chatu, kde jsem si potřeboval vzít matrace a trochu dřeva. Na mojí chatě není ani polénko. Vše jsem naložil a jel jsem k rodičům. Tam jsem si vzal nějaké drobnosti a přebytečné nářadí, abych měl jako výbavu :) Domluvil jsem si sestru s přítelem, kteří chatu ještě neviděli, že se tam otočí na čumandu a sporák mi pomohou vyložit!



Na chatě jsem musel nejprve odmontovat vynález s plynovým sporákem, který tam byl po předchozím majiteli. Vše bylo při šroubováno asi kilogramem vrutů. Dám jsem musel odmontovat takovou lavici, nebo co to bylo a prkno u stropu. Až jsem vše odstrojil, připravil a naměřil jsem si trubku.

Návštěva přijela souběžně s jedním ze sousedů, tak jsem se s ním pozdravil. Je to veselá kopa a hned nabídl tykání. Tak to má být! Ještě abych se tam zastavil s lahví zápisného... Prohodili jsme pár vět a šel jsem se věnovat sestře. Vše jsem jim ukázal a už mi šli pomáhat... Kamna jsme vynesli v cuku letu a už hořely!

Také jsem musel uříznout zámek u kadiboudy. Po otevření jsem zjistil, že zevnitř vypadá hůře než-li z venku. Je celá ztrouchnivělá...

Do večera jsem měl ještě dvě návštěvy, kamaráda jenž si našel kamarádku v nedaleké vesnici a druhého kamaráda z nedaleké vesnice. Téměř do tmy jsme kecali, já ještě odházel kupu popela, kterou mi majitel lesa udělal pálením větví před schody...

Závěrem se ještě rozpršelo, tak byl čas vyrazit dom. Ještě jsem musel vysát to auto. S tím jsem se trápil asi hodinu...

sobota 15. února 2014

Zveřejněno

Za chvíli jedem dělat prezentaci rodičům. Blog byl zveřejněn :) Nechť se vám příjemně čte, v případě zájmu mě oblažte komentářem...

Klíčová událost

Dnes jsem měli na jednu hodinu domluvenou schůzku. Vzal jsem si na pátek dovolenou, abych vše stihl. Byl jsem totiž v hlavním městě. Vše klapalo na výbornou a dokonce jsem do svého programu zařadil návštěvu kamarádky v porodnici. Návštěva byla sice pouze blesková, ale stihl jsem za pět jedna sedět u notářky.

Když jsem přišel tak tam byl prodávající pán a jeho maminka, která je majitelka. Velice stará milá paní. Tak jsem se pozdravili. Paní hned vyjádřila lítost, že tam již nemůže jezdit a že se to prodává. Tak jsem naznačil, že u nás to bude v dobrých rukou. Ale pocit, jako když dítěti uzmete hračku, se dostavil.

Posléze přišel pan realitník. Pozdravili jsme se a už to šlo - ráz na ráz. Podpisy jsme já, i stará paní rozdávali jako rockové hvězdy. Na konec to sekretářka všechno pěkně zapsala, já vysolil 300 a bylo. Vzhledem k tomu, že jsme již podepsali předávací protokol, dostal jsem klíče! Super!

Než jsme se s prodávajícími rozloučili, ještě jsem se domluvil, že budu chtít nějaké historické foty a pod. Poté jsem vyrazil s realitníkem k bankomatu, musím mu dát ještě 1000 na katastr. Prý to obstará. Dále jsme spolu šli náměstím, on do kanceláře, já k bankéřce s papíry. Cestou jsme potkali švagrovu matku, shodou okolností také bankéřku a oni se znali. Tím je utajení celé akce velice ohroženo! Musel jsem okamžitě začít plánovat oznámení rodině, že jsou z nás chalupáři.
U bankéřky to byla chvilka, okopírovala si potřebné dokumenty, probrali jsme detaily ohledně vyplacení peněz a jel jsem.

Doma jsem volal rodičů, že je chci pozvat na výlet s překvapením. Ale bohužel neměli čas, že až zítra. Dále jsem volal švagrovi se sestrou, jestli nemají hodinu a deset minut čas na tajemný výlet. Měli, ale až za hodinu.

Naložil jsem je před domem a jeli jsme. V úvodu jsem rozdal instrukce, že se nesmí dohadovat kam že jedem, že se budeme bavit o jejich novém bytě. Cíl cesty jsem obhájil návštěvou u kamaráda, bydlícího ve vsi nedaleko od chaty.

Myslsím že byli vskutku překvapeni, ačkoliv něco podobného očekávali. Celou chatu jsme si prošli a vše sem jim ukázal. Když už jsme vše viděli, včetně kadibudky, byl čas vyrazit zpět... Poprosil jsem je, ať to udrží jako veliký tajem ještě do zítra...

Zítra návštěva s rodiči.

středa 12. února 2014

Papíry a podpisy

Tak jsem ráno vyrazil na podatelnu katastrálního úřadu. Zrovna podatelnu někdo zablokoval, tak jsem tam seděl jak pecka a čekal... Je to k vzteku, když kolem vás všichni chodí k přepážkám a vy nic. Ale dočkal jsem se. Dostal jsem razítko na žádost o vklad, převzali si jedno vydání smlouvy s ověřeným podpisem, vysolil jsem litr a šlo se. No, ještě jsem se optal, jestli budu platit litr až budu přepisovat chatu a prý budu. A prý musím jít na katastr jiného okresu, ve kterém se chata nalézá... Ale přijde mi to jako pičovina.

S potvrzenou žádostí jsem spěchal za bankéřkou. Měla ze mě radost. Zvláště, když jsem podepsal rizikovku na úvěr. Dále jsem podepsal pojistku chaty. Asi je to k ničemu ale za tři sta na rok, to není tak strašné. Prý až v pátek podepíšem u notáře kupní smlouvu, tak by mohly v příštím týdnu být prašule :)

úterý 11. února 2014

Další podpis z mnoha ...

Tak mi dneska volala paní bankéřka, že má pro mě úvěrovou smlouvu k podpisu. Byla asi jedna hodina. Říkám, dnes se mi to hodí, jsem doma se zády. Tak jsem vyrazil. Byl jsem tam po chvíli, mistrně jsem umístil několik podpisů a bylo. Teda skoro. Ještě prý musím na poštu, nechat ověřit dva podpisy... Na poště jsem si poseděl tak čtvrt hodiny. Byl tam nesnesitelný smrad, nevím jestli se dávaj dávky nebo co, ale když jsem zaplatil devadesát korun a vypadnul jsem, zhluboka jsem si oddechl.

S jednou kopií ještě zpět za bankéřkou a se zbytkem lejster zítra na katastr. Dobrý, no, na katastru jsou do dvou. Taky mohla zavolat dřív. A to tam ještě vysolím litr. Na víc mi něco říká, že nebude poslední... Jak já ty úřady nenávidím!

Obratem jsem volal makléřovi. Říkám, že to budeme moci spustit, že jdu zítra na katastr a to je poslední co bance chybí, aby pustila chlupa. A prý jestli bude banka vyplácet na základě žádosti o zástavu nebo až zápisu? Že zápis jim bude trvat měsíc- až dva. Jak to mám zpropadeně vědět? Volám bankéřce. Tak na základě žádosti. Super!

V pátek ve 13:00 se můžem sejít u notáře, k podpisu. Hmm... Snad to stihnu...

Konečně mám pocit, že se to blíží!